Vašek Mikulášek vysvětluje, co ho přimělo změnit názor a rozdmýchalo v něm nový oheň

Vašek Mikulášek po poslední prohře s Magnorem, která přišla na turnaji OKTAGON 45 Speciál, nechal rukavice v kleci s tím, že bude potřebovat nějakou dobu pauzu. Na po-turnajové tiskové konferenci pak vysvětloval, že už si zápasení neužívá tak, jak byl zvyklý, a že tedy nevidí důvod, aby dále zápasil a trápil se. Nakonec však v sobě přeci jen našel potřebnou chuť, protože včera bylo potvrzeno, že se v hlavním zápase turnaje FABRIQ 3 utká s Kokym. Co ho přimělo změnit názor a rozdmýchalo v něm nový oheň?

No konečně pořádný tahák! OKTAGON potvrzuje skvělou vyhrocenou bitvu

„Někdo mi řekl, že jen prohrávám a že nic neumím. Byla ho moje hodně blízká osoba. To tak moc bolelo. Opravdu mě to zasáhlo, takže jsem hned vběhl na trénink a některým lidem jsem dost zatopil a znepříjemnil život. Zjistil jsem, že sakra chci jít dál. Zjistil jsem, že nejsem máslo a že nejsem špatný. Umím! Proběhly kolem toho ještě další a všechno dohromady to dalo to, že chci pokračovat,“ nechal se Vašek Mikulášek slyšet pro MMA Shorties, co ho nakonec donutilo přerušit krátký MMA důchod a vzít hlavní zápas blížícího se turnaje FABRIQ 3.

Vašek Mikulášek je hodně rozporuplná osoba domácí scény, kterou lidé milují a nebo nenávidí, na což je Baba Jaga zvyklá. Z kritiky si dlouhodobě rozhodně nic nedělá, ale je vidět, že kritika od blízké osoby je něco úplně jiného. Právě ta dala Vaškovi potřebnou motivaci k tomu, aby se nevzdával a znovu se pustil do práce. Chuť, která podle Vaška už dávno zmizela, je najednou zpět, co je dobrá zpráva. Už brzy tedy Mikuláška uvidíme zpět v boji, kdy bude mít šanci se znovu vrátit na vítěznou vlnu.

Vašek má za sebou hodně těžké období, které se mu však podařilo překonat

„Okradli mě dva sponzoři v průběhu sedmi dnů, kdy jsem přišel o skoro nějakých sto tisíc. To je u mě devastační, s jedním se dokonce soudím, neměl jsem na výběr,“ přiznal Mikulášek pro iSport.cz.

Je tedy jasné, že Mikulášek do souboje nenastupoval s úplně čistou hlavou, což se na boji projevilo. Vašek totiž do soupeře zbrkle vletěl, což se mu stalo osudným, „Trefil mě tou první, to mi neudělalo absolutně nic. Říkám: ´Tak ty mi neublížíš, chlapče´. Pak jsem nějak přepadl, dostal jsem jeho zadní po čelisti a úplně se mi zakroutily nohy. A když mi vlezl do zad, chvilku to trvá, než se tělo dostane do bodu, kdy je v pohodě. Já už jsem neměl sílu, umřely mi ruce a vůbec všechno. Nemohl jsem dělat absolutně nic, fakt jsem nevěděl, jak z toho ven. Nebudu se vymlouvat, nemám na víc a prohrál jsem fér. Soupeř dobře udělal, co měl.“

Během mžiku pak bylo hotovo, „Chtěl jsem být rychle venku. Nerozmýšlel jsem se, udělal jsem strašné chyby na začátku, já to vím. Údery jsem házel úplně zbytečně, mohl jsem dávno trefit. Po bitvě je každý generál a já nechci být ten typ, co bude brečet, že mohl to nebo tamto. Bohužel, prohrál jsem zaslouženě a nemám k tomu co říct.“

Nikdo se však nemůže divit tomu, že se Mikulášek plně nesoustředil a nakonec uvažoval o delší pauze. Potkala ho totiž hodně bolestná ztráta, která už zlomila nejednoho silného člověka, „My jsme s přítelkyní přišli o miminko, to byla první rána. Odstěhovat se z Prahy, druhá rána. Byly nějaké další problémy, už jsem si připadal jako totální kripl. Nedařilo se a nebylo to příjemné. Ani výhra nad Viszlayem mě nějak netěšila, neužíval jsem si ji. To je ale lidské, bohužel. Život nejsou jenom radosti, není to jedna diskotéka. Život je občas i smutné místo a beru to tak, že všude, kde je tma a kde si myslíte, že už není cesta, vždycky najdete kousek světla. Ve vlastní rodině, v přátelích, u přítelkyně, vždycky najdete něco, co vás nutí jít dál.“