Žralok, který to má aktuálně v rámci organizace Clash of the Stars 1:1, protože jednou doručil tvrdé KO a podruhé byl sám ukončen via TKO, se nijak netají tím, že byl v minulosti ve výkonu trestu odnětí svobody. Málo se však ví, jak dlouho vlastně za zdmi věznice strávil a co všechno tam zažil. Dokonce se dostal na hodně speciální oddělení.
Wow! Attilka je zpátky! Slovenský veterán Végh se pochlubil aktuální formou
„Bylo to za loupež, vydírání a omezování domovní svobody. To bylo v roce 2015, kdy jsem, když to řeknu kulantně, vymáhal pohledávky bez soudního příkazu, dělal jsem si to po svým, byla to taková metoda 90. let. Ale můžu říct, že moje trestná činnost v minulosti nebyla směřovaná vůči slušným lidem, ale byla v rámci toho podsvětí, a když jsem navštívil toho dlužníka, tak věděl, proč ho navštěvuju. To bylo těch pět let.
Pak jsem dostal tři roky za to, že jsem na Summer Festu, to je letní festival, měl šarvátku. Ten klučina skončil v nemocnici a byl hospitalizovaný šest týdnů. Měl zlomená žebra, pneumotorax a tak dál. No a za to jsem dostal tři roky.
Čtyři roky jsem byl na Borech, půl roku v Pardubicích, čtyři měsíce v Ostrově, necelé dva roky v Kynšperku, v Rýnovicích – tam pouštěli Kajínka –, tam jsem byl nějakých sedm měsíců, v Brně na psychiatrii dva měsíce, potom na Pankráci v nemocnici jenom týden a potom v Příbrami, tak jsem byl asi dva roky,“ cituje Fight Live Žraloka z rozhovoru Tělo na tělo.
Žralok se dokonce během svých „toulek“ po věznicích dostal i na hodně speciální oddělení. „I v těch Rýnovicích jsem jančil. Jančil jsem tak moc a tak moc jsem si prosazoval Plzeň, až se ředitel rozhodl, že se mnou udělá krátký proces a dal mě na oddělení C8 k doživotně odsouzených a vysokým trestům. Já jsem se tam cítil úplně trapně. Mezi těmi doživoťáky se mi však sedělo nejlíp. Když jsi na baráku, tak je to tam samý king kong, samý borec, který si chce něco dokazovat, přitom to jsou největší somráci, bezdomovci a podobně. Mezi těmi doživotně odsouzenými však panoval řád a byl tam klid. Tam nikdo nikomu nesahal na hrneček a v kulturní místnosti měl každý své místo. Na oběd nikdo nikoho nepředbíhal, že je něco víc.
V momentě, kdy tam s takovými ambicemi přijdeš a začneš vybočovat z řady, tak se stane, že přijde šedesátiletý dědeček v noci, když spíš, bodne tě a je to s tebou vyřízené. Jemu to je jedno. On už ven nepůjde. Chce mít jen klid na knížku, šachy a podobně. Chce si to tam zpříjemnit. Nestojí o to, aby tam nějaký floutek běhal a řval… Na to tam nikdo není zvědavý. Když respektuješ pravidla, tak máš svatý klid a nemusíš se bát. Mají to srovnané.“