Jiří Procházka vstupoval do souboje s Rakićem s vědomím, že vlastně neví, co od rivala může čekat. Rakušan byl totiž 2 roky mimo hru, což je dost dlouhá doba na to, aby svůj styl upravil, vylepšil a případně i změnil. Hodně se například mluvilo o tom, že by mohl chtít jít na zem a tam betonovat, na což nakonec vůbec nedošlo. Jaký měl tedy Rakić plán?
To se nám asi nebude moc líbit! Tohle by měl být další soupeř pro Pereiru?
„Jaký mám připravený plán a taktiku? Vlastně nemám nějaký úplně jasný plán. Spíš vím, na co si musím dát v souboji pozor a co si musím hlídat. Vím, co dělat, ale nemáme jasně stanovený plán. Rozhodně bych ho chtěl vzít na zem. Pokud se objeví šance, tak se jí chopím. Také máme natrénováno, že když bude měnit postoj, tak ho trefím pravou přímkou.
V první řadě si ho však musím trochu načíst, abych si do něčeho nenaběhl. Hodně bychom chtěli využít rychlé jaby a kopy na lýtka, čímž bychom ho mohli zpomalit. Musím do toho šlapat hned od prvního kola. Musím také zůstat soustředěný a nenechat se unést emocemi. Musím pamatovat na to, že i když ho dostanu do problémů, tak musím být ve střehu, protože víme, jak umí být nebezpečný,“ líčil Rakić před zápasem, že by chtěl vzít Jiřího na zem, což se pak nakonec nestalo, což sám nechápal.
„Hodně lidí se ptá, proč jsem to nezkusil vzít na zem. No, to bych taky rád věděl. Měl jsem to ve druhém kole zkusit. Možná mi to i trenéři ve druhém kole radili, ale to už jsem pořádně nevnímal, jak jsem neměl sílu. Jsem komplexní bojovník a měl jsem to využít,“ kál se Aleksandar po souboji.
Rakiće bohužel trápily zdravotní problémy
„No, nedosáhli jsme výsledku, kterého jsme dosáhnout chtěli. Rád bych tímto poděkoval za podporu, které se mi dostává. Důležité je, že se cítím dobře. Nemám žádné vážné zranění. Před zápasem jsem se vlastně cítil dobře, tedy až na středu a čtvrtek, kdy se hodně ozvala infekce lokte. Samozřejmě jsem byl v bolestech a měl jsem obavy, že by to mohlo skončit tak, že se souboj zruší, což pro mě nebyla možnost. Klidně bych bojoval jen s jednou rukou. Dostal jsem silná antibiotika, která jsem bral při dělání váhy, kdy člověk nejí ani nepije. Když se loket zlepšil, tak jsem se cítil dobře a soustředěně.
V pátek večer před zápasem jsem se však necítil tak, jak bych se měl cítit. Byl jsem si vědom toho, že se rychleji unavuji a že nejsem tak silný, jak bych měl. Myslel jsem si, že to jsou dozvuky váhy a že se to zlepší. Šest hodin před zápasem si pak vždy dávám aktivační trénink a tam už jsem cítil, že mám těžké nohy a že se unavuji rychleji než normálně. Snažil jsme se na to však nemyslet.
Zápas samotný začal dobře. V plánu bylo do toho šlápnout hned od začátku a získat první kolo, protože jsme měli jen tři, což se podařilo. I ve druhém kole šlo vše dobře, než mě trefil kombinací, což změnilo vývoj zápasu. Snažil jsem se vydržet a dal jsem tomu vše, ale nakonec mezi nás vstoupil rozhodčí a ukončil to. Gratuluji Jiřímu a nechci tady vůbec říkat, že jsem prohrál kvůli infekci. Rozhodně mě to však ovlivnilo. Nemohl jsem využít 100 % potenciálu. Není to však žádná výmluva, to bych chtěl zdůraznit. Jiří vyhrál, za což mu patří respekt.
Společně s týmem se nyní vrátíme do gymu a budeme pracovat na chybách. Budu dále pokračovat v tvrdém tréninku. Rozhodně nechci žádnou další pauzu, takže už začínám vyhlížet další zápas. Ideálně někdy v létě. Prohra samozřejmě bolí, protože jsem do toho hodně investoval, ale srát na peníze. Soustředím se na důležité věci, což jsou moje děti a rodina.
Je to tak, jak to je. V prvním kole jsem si Jiřího hezky držel od těla, ale ve druhém jsem mu dovolil se přiblížit, na což jsem doplatil. Bylo to hodně kvůli tomu, že už jsme se cítil unavený. Všichni dobře ví, jak tvrdě jsem makal. Dokonce jsem spal ve speciální komoře, abych si kondici ještě zlepšil. V plánu bylo odjet všechna tři kola ve vysokém tempu, ale ve druhém kole už jsem měl zvadlé ruce i nohy. To je jasný důsledek antibiotik, což každý ví. Měl jsem také velké problémy se žaludkem a pálením žáhy. Největší chyba byla, že jsem ho nechal se přiblížit, protože jsem jinak bojovník, který soupeře rozebírá z odstupu. Jak říkám, dal jsem do toho vše, ale nestačilo to,“ rozpovídal se Rakić, který se sice nechce nijak vymlouvat, ale i přesto vysvětluje, že jeho výkon hodně negativně poznamenaly zdravotní problémy.
To, že mají antibiotika na kondici a sílu devastační vliv, se dobře ví. Rakić s tím tedy měl počítat a měl dát vše do toho, aby souboj ukončil v prvním kole. Bylo totiž jasné, že bude vadnout a šance na výhru se tak sníží, což se také stalo. Aleksandar se však nemá za co stydět, protože navzdory prohře předvedl skvělý výkon a dokázal, že se i po dlouhé pauze může měřit se špičkou divize.