Na konci minulého roku se fanoušci těšili na titulovou odvetu Procházka vs Teixeira 2, ale místo toho přišel šok. Bylo totiž oznámeno, že se Jiří na tréninku ošklivě zranil a že jde o nejhorší zranění ramene v historii UFC. Tehdy se nabízely různé scénáře, ale nakonec se ukázalo, že zranění nebylo tak devastační, jak se na první pohled zdálo. I přesto si však vyžádalo hodně času, protože Jiří logicky nechtěl nic uspěchat. Před časem však oznámil, že je připravený naskočit do boje. V jaké je tedy formě?
Patrik Kincl reaguje na Vlčkovo vynášení informací z gymu a stížnosti, že byl na něj tvrdý
„Více než 100%. Když si vezmeme to rameno, které měl a nastupoval s ním, tak ještě před tím vážným úrazem ho měl potrhané. Nestalo se mu to tím vykloubením. Teď ho má po operaci a je jak nové, lepší než třeba v zápase s Dominickem Reyesem či Volkanem Oezdemirem. Jsme více než na 100%,“ pochlubil se trenér Jaroslav Hovězák pro Sport.cz. Rameno Jiřího trápilo dlouho, ale český válečník se tím nenechal zastavit. Pak však přišla nucená pauza, která vlastně byla pro něco dobrá. Rameno je totiž lepší než kdy předtím, což soupeři jistě neuslyší rádi.
„Hlavu má nastavenou úplně perfektně. Stalo se, co se stalo. Byla to nešťastná náhoda a něco, co mělo přijít. Přijali jsme to. My teď jdeme do boje a budeme připraveni.“
Jiří se bude následující měsíce připravovat hlavně doma v Brně, kam by za něm mohli dojet posily, „Jiřího stále beru jako šampiona UFC, byť jsme uvolnili titul. Stále je to ale světová špička a my to chceme dělat tak, aby sparing partneři jezdili za námi. Už se nám to daří, hodně lidí se ozývá a my proto kvůli tomu nemusíme jezdit do zahraničí.
Samozřejmě můžeme vyjet na nějaký friendly kemp, ale jelikož je Jiří světová špička, tak bychom to chtěli udělat naruby. Tvoříme mu podmínky, aby byly ty nejlepší na světě. Máme zkušenosti ze světových gymů, jako je Xtreme Couture nebo Fight Ready gym, kde jsme v minulosti trénovali u Henryho Cejuda. Ať jsme kdekoliv, tak nám domácí prostředí dělá nejlépe. Když jsme třeba jezdili do Japonska, tak jsme se stejně vždycky připravovali i doma.“
Nebyl by to Hill, aby si nerýpl a nechvástal se, proč prý je a bude králem divize
„Lidé už od chvíle, kdy jsem se stal šampionem, mluvili o tom, že jsem dostal šanci jen díky tomu, že mi jí Jiří dal tím, že velkoryse uvolnil titul. Ano, tak to bylo. Dostal jsem šanci díky tomu, že se zranil. Když jsem však tu šanci dostal, tak jsem jí chytil za pačesy. Bojoval jsem se stejným borcem, se kterým on získal titul.
On však Glovera porazil hodně těsně a nechybělo moc k tomu, aby prohrál. Ano, vyhrál, když se mu podařilo zamknout to škrcení, ale do té doby dostával na prdel. Většinu zápasu ztrácel. Nemůžu se tedy na někoho, kdo dostával na prdel, dívat jako na krále. Některá kola prohrál naprosto jasně a navíc jsme ho v minulosti viděli v problémech, kdy tvrdě inkasoval.
Mně jste nikdy neviděli nahuleného. Nikdy jsme mě neviděli otřeseného. Nikdy jste mě neviděli se motat a být v problémech. Nikdy mi nikdo nedominoval. Z toho mi vyplývá, že jsem král. Dokud se nevrátím a nedostanu šanci obhájit to, co mi právem náleží, sám na sebe pohlížím jako na krále. A je mi jedno, jaké jsou okolnosti a jak jsem se sám dostal k titulu. Jsem prostě král, protože jsem si to zasloužil,“ rozpovídal se Jamahal Hill, který kromě zranění Achillovy šlachy možná utrpěl i zranění hlavy, protože evidentně naprosto zapomněl na souboj s Craigem, který ho doslova zničil. Nejprve ho totiž dostal do problémů, poté ho zamkl do submise, kde mu vyhodil ruku z lokte a poté ho tvrdě dobil lokty a údery. Zápas tehdy trval minutu a 59 vteřin a dá se říct, že jsme Hilla viděli v sakra velkých problémech a sakra zraněného.
Dá se však očekávat, že podobně jako to měl Jiří, tak i Hill má slíbenou titulovou šanci ve chvíli, kdy bude připraven nastoupit, takže výhledově jistě dostane šanci k tomu, aby dokázal, že je králem divize. Do té doby však bude jasně kralovat vítěz duelu Procházka vs Pereira, který nás čeká 11.11. v New Yorku.