Už za necelé dva týdny nás čeká první číslovaný turnaj roku 2024, kterým je UFC 297, kterému vévodí titulový duel Strickland vs Du Plessis, který slibuje hodně zajímavou podívanou. Oba borci totiž mají za sebou kvalitní výkony a navíc se nemají vůbec v lásce, což je dokonalý recept na atraktivní podívanou. Šampion Sean dal navíc svému rivalovi poměrně snadné náboje, protože se během nedávného rozhovoru rozbrečel při vyprávění o svém dětství, což by mohl Du Plessis snadno zneužít.
Pěsti, přestřelky, breakdance na stole i nosítka! Clash ochranka se dnes rozhodně nenudila
„Pamatuji si, jak jsem seděl na zemi a objímal mé mámě nohu, protože na ní otec řval a vyhrožoval, jak jí zabije a tak podobně. Mluvil třeba o tom, že jí popálí obličej kyselinou. Tou dobou jsem byl na základní škole. Pořád mámě vyhrožoval, že pokud mu zahne, což se nejspíš stalo, tak jí rozřeže na kousky, rozpustí v kyselině a zbytek někde pohřbí.
Tou dobou jsem moc nespal a nechodil jsem do školy a když ano, tak jsem tam usínal. Byl jsem asi ve druhé třídě a pořád jsem usínal, takže mi učitelka vzala lavici a já musel stát. Prostě jsem si tedy lehl na zem a spal. Samozřejmě jsem byl označován za problémové dítě, ale nikdo netušil, že celé noci nespím. Ztratil jsem tou dobou víru v boha. Bylo to šílené,“ vyprávěl Sean Strickland, načež se rozplakal, protože byly vzpomínky evidentně moc bolestivé.
Jen těžko si představit, co všechno musel Sean jako malý zažít. Strickland je sice hodně svérázný, čemuž se nikdo nemůže divit, ale je v podstatě zázrak, že z něj vyrostl UFC šampion, když vezmeme v potaz, jaké měl v minulosti životní podmínky. Bojové sporty, jako mnoha dalším, mu však změnily život a nastavily ho správným směrem.
Jak reagoval Du Plessis?
„Na Stricklandovy videa jsem se nedíval a myslím, že se ani dívat nebudu,“ řekl du Plessis. „Sledovat dospělého muže, jak pláče v rozhovoru, to opravdu není materiál, na který bych se šel dívat. Ale je to tak, jak to je. Jsem rád, že se rozplakal a dostal to ze sebe ven. Doufám, že tím to skončí.
Myslím, že mu přisuzujeme mnohem větší zásluhy, než si zaslouží, co se týče inteligence. Myslím si totiž, že nepřemýšlí o ničem. Myslím si, že prostě jde do klece a bojuje. Bojuje tak, jak bojuje. Vždycky to tak dělal a je to samozřejmě neuvěřitelný bojovník. Mám k němu jako k bojovníkovi velký respekt. Myslím, že je neuvěřitelný. Mám však za to, že je to pokrytec? Na sto procent. Samozřejmě, že trauma z dětství je něco, za co nemůžete, ale pokud víte, jaké to je být tím, kdo takové trauma prožívá, nezpůsobujte ho ostatním, protože přesně to dělá on. Ale je mi ho líto a myslím si, že si nic podobného žádné dítě nezaslouží.“
„Když půjdete po jiných lidech, tak nakonec půjdou oni po vás. Vypadá to, že je zvyklý šikanovat, ale není zvyklý na to, když někdo šikanuje jeho. Není třeba to však nějak extra rozvádět a využívat. Ten zápas už jsem vyhrá. Vyhrál jsem i prosincovou tiskovou konferenci. Ano, v podcastu Thea Vona se rozplakal. Myslím, že to bylo hrozné a jak jsem řekl, žádné dítě si nic podobného nezaslouží. Žádné dítě si nezaslouží, aby si tím prošlo.
Chci však říct, že když chceš rozdávat rány, tak je taky musíš umět přijímat, jinak jsi jen pokrytec. Jako dítě sis to nezasloužil, ale jako dospělý chlap, když to rozdáš, tak to dostaneš. Takhle bohužel svět funguje.
Jsem rád pokud mu to dodalo nějakou další motivaci. Všichni mluví o tom, jak Sean nabral svaly a má břišní svaly. No, vítejte v profesionálním MMA. Je hezké, že má poprvé břišní svaly, to mu opravdu přeju. Takhle by však měl vypadat každý profesionální sportovec. Dobrá práce. Jsem opravdu rád, že ho mohu motivovat k tomu, abys získal břišní svaly.“
Du Plessis tedy evidentně nemá v plánu do Stricklanda dál pálit, ale upozorňuje na to, že pokud Sean nechce, aby na něj lidé útočili, tak by on neměl útočit na ně, což se však relativně často děje, což však zase a opět pramení z jeho dětství, takže je to takový smutný začarovaný kruh.