Byl blízko, ale… Piotr Wawrzyniak reaguje na prohru s Patrikem Kinclem

Hlavní zápas turnaje OKTAGON 54 nabídl hodně atraktivní souboj šampionů Kincl vs Wawrzyniak, ve kterém měl zpočátku hodně navrch polský borec. Ten totiž hned několikrát dostal Kincla do krize, ale Patrik se nevzdal a nakonec si ve třetím kole došel pro dominantní pozici a posléze i pro hodně důležitou submisi. 

Nové video! Podívejte se, jak Jedi Wanliss po napadení zuřil a nebyl k uklidnění

„Patrik je opravdu sakra tvrdý borec. Byl to extrémně náročný zápas. Přiznávám, že pak už jsem byl hodně unavený. Bohužel jsem nevyužil vše, co umím, a naopak Patrikovi se to hezky podařilo. Nakonec dokázal vyhrát. Ve druhém kole jsem cítil, že už jsem blízko výhře. Patrik však z té pozice, kdy jsem ho trefoval, dokázal utéct. Nakonec se díky grapplingu dostal až k ukončení,“ uznal Piotr kvality soupeře a přiznal, že byl hodně unavený, čehož Kincl nakonec využil.

Tempo souboje bylo hodně vysoké a ve druhém kole opravdu nechybělo moc k tomu, aby Wawrzyniak vyhrál. Byl totiž v dominantní pozici a zasypával šampiona tvrdými údery, ale Kincl se stále bránil a navíc nakonec unikl, takže rozhodčí neměl důvod souboj ukončit. To se stalo až poté, co Patrik zamknul škrcení, které byl Polák po chvíli nucen odklepat, protože nebyla cesta ven a navíc se v ten moment jistě hodně projevila zmíněná únava. Wawrzyniak však předvedl další skvělý výkon, takže má místo na vrcholu divize jisté.

Kincl musel řešit celou řadu problémů

„Hlavou se mi honila spousta věcí,“ rozpovídal se Patrik Kincl na po-zápasové tiskové konferenci o tom, jak zápas prožíval a co se mu bezprostředně po ukončení honilo hlavou. „Nakonec tato příprava pro mě nebyla úplně jednoduchá. Nechci to tu moc rozebírat, protože už jsem dost starý na to, abych pak četl zprávy typu: ´Kincl zase na tiskovce brečel.´ Období před zápasem nebylo vůbec lehké, takže jsem pak pociťoval, že ze mě konečně všechno spadlo.

Jednu věc mohu zmínit. V mém rohu nebyla klasická trenérská sestava. Jeden kouč musel odletět řešit rodinné problémy do Austrálie a druhý mi ráno psal, že se celou trápil s horečkami.

Bylo to složité. Asi jste si mohl všimnout, že jsem uhýbal úderům s velkou opatrností, což jsem si odnesl z tréninku. Nebál jsem se, že v zápase chytnu úder na zraněnou očnici. Zkrátka jsem to nechtěl posrat v přípravě, dostat bombu a muset odstoupit čtrnáct dní před turnajem. Uvědomoval jsem si, že musím být zodpovědný. Pokud chci dál zápasit, nemůžu si dovolit chytnout od soupeře granát, jít na operaci a zas být rok mimo.

Když počítám všechny klacky, které mi lítaly pod nohy, dnešní skalp patří mezi nejcennější. Bude to patřit mezi nejpamátnější momenty kariéry, právě protože jsem si musel hrábnout. Obhajoba s Lohoré byla moc jednoduchá.“