Soupeř Filipa Grznára Komuenho vysvětluje svou temnou minulost

Filip Grznár Frederico Komuenho




 

Tisková zpráva I Am Fighter: Životní příběh třicetiletého Frederika Komuenha by si sám o sobě zasloužil filmové zpracování. A nuda by to rozhodně nebyla. Rodák z Bruntálu, který je při svém MMA debutu plánovaným soupeřem pro kontroverzního kulturistu a nyní už i zápasníka Filipa Grznára pro galavečer IAF 5 v Plzni (17. června), toho zažil opravdu hodně.




I hateři musí smeknout! Vémola sáhl do peněženky a ukázal charakter

Životní příběh třicetiletého Frederika Komuenha by si sám o sobě zasloužil filmové zpracování. A nuda by to rozhodně nebyla. Rodák z Bruntálu, který je při svém MMA debutu plánovaným soupeřem pro kontroverzního kulturistu a nyní už i zápasníka Filipa Grznára pro galavečer IAF 5 v Plzni (17. června), toho zažil opravdu hodně.

„Když mi bylo deset, jedenáct let, začal jsem chodit trénovat s kamarády k nám na hřiště. Hodně se mi líbil thajský box, který dělal mu kamarád, trénovali jsme spolu, spárovali, bavilo mě to, hodně, nakonec mě ale rodiče nasměrovali na atletiku,“ začíná své povídání pro IAF.

Hodně zajímavé povídání. K MMA totiž přičichl (jako z nějakého filmu?) za mřížemi. „Než jsem do něj nastoupil, byl jsem po zranění z atletiky, věnoval se hudbě (hip-hop), bez většího pohybu, takže jsem hodně nabral. A rozhodl se, že pokud tam chci těch šest vydržet, musím něco dělat,“ vyznává se syn české maminky a angolského otce, který poprvé porušil zákony v roce 2010, podruhé o dva roky později, aby byl definitivně k šesti letům nepodmíněně odsouzen v roce 2018.

„Od prvního dne ve vězení jsem začal cvičit. Ráno jsem si šel zaběhat, odpoledne silový trénink, večer lapy a pytel. Měl jsem tam trenéra, který mi říkal, že bych se na MMA hodil. A tak jsem ho poslechl,“ přidává muž, který překvapí během povídání ještě mnohokrát. Třeba tím, že je vyučeným kadeřníkem. „Chtěl jsem se tomu věnovat, ale potom, co jsem na praxi před zkouškami ostříhal asi 300 lidí, tak jsem si to rychle rozmyslel,“ rozesměje se.




 

Takže tě od atletiky odradila zranění a přešel jsi k bojovým sportům?

Když jsem začal s atletikou, tak jsem vybíral mezi boxem a atletikou, ale bylo mi tehdy jedenáct let a moc jsem do toho kecat nemohl. A rodiče mě prostě nasměřovali k atletice, u které jsem ještě hrál fotbal.

Je atletika dobrý sportovní pohybový základ pro bojové sporty?

Myslím, že určitě. Myslím, že třeba i Anthony Joshua je bývalým atletem. A není vůbec špatný. Takže ano, je to dobrý základ pro další sporty. Včetně těch bojových.

Mimochodem jsem koukal, že jsi měl hodně kvalitní mládežnické výkony ve vrhačských disciplínách…

Když se člověk podívá na rozdíly mezi mnou a ostatními v té době, tak máš pravdu, nebylo to špatné. (pousměje se)

Nabízí se otázka, opravdu to zdravotně nešlo?

K oštěpu jsem se ještě vrátil v roce 2017, vím, že jsem měl dobře našlápnuto, házel jsem stejné tréninkové výsledky jako druhý nejlepší slovenských oštěpař, jenže pak jsem udělal blbost, že jsem šel si šel zaházet po těžké posilovně ze tří kroků, oštěp pořádně necítil a urval jsem si komplet celý loket, pár měsíců jsem nebyl schopen zvednout ani lžičku. Uzdravil jsem se, opět šel na trénink, opět si urval vazy k lokti a bylo jasno, že to prostě není pro mě.




 

To je jedna veřejně známá informace o tobě – atletika. A co ta druhá, kterou jsi zmínil i ty sám – tedy pobyt za mřížemi. Jak to vzniklo?

Řešilo se strašně dlouho. V roce 2010 jsem se popral na parkovišti před hospodou, dostal za to dvouletou podmínku, kterou jsem následně propálil (porušil) absolutní hloupostí, že jsem se někoho zastal, zase se popral a došlo k ublížení na zdraví druhé osoby. A po několikaletém pendlování po soudech jsem dostal šest let natvrdo. No a loni jsem po polovině trestu za dobré chování byl propuštěn.

Lituješ těchto svých průšvihů? Nesoudím, přesto dvě ublížení na zdraví, jedno celkem vážné dle spisu. Dá se to řešit přece jen často jinak.

Určitě to byly ode mě chyby. V tu dobu jsem si myslel, že to byla správná řešení situace, byl jsem mladý, čerstvě plnoletý, připadal jsem jako velký frajer, gangster. Ale když se na to podívám dnes, tak ano, ty situace se daly vyřešit jinak. Každopádně to, co je napsané v novinách, není vždycky pravda. Já u toho soudu třeba ani nebyl, celý ten článek je napsaný o mně beze mě. Já ten článek jedenáct let zpět četl až odpočivadle na dálnici v autě.




 

Ty jsi nevěděl o soudním přelíčení? Musel jsi být obeslán soudem.

Ano, byl, ale nedostalo se to ke mně, protože jsem měl trvalou adresu jinde, než jsem skutečně bydlel, protože tehdy jsem pobýval v Brně.

A pak si žil čtyři roky v Anglii, proč? Nebyl to z tvé strany tak trochu útěk od problémů?

Ne, to ne. Prostě mě to tady v Česku už delší dobu nebavilo, možná i proto ty průšvihy, jak se bavíme. Chtěl jsem už rok předtím letět do Ameriky, ale to nedopadlo kvůli vízům, tak jsem na druhý pokus vyrazil do Anglie, do Liverpoolu. Žil jsem tam, hrál fotbal, prostě se snažil přijít na jiné myšlenky, žít jinak. On život v Anglii je jiný, byť je pravda, že jsem tam bydle v ghettu. Opravdovém, ne takovém, jako tady u nás. Spíše hodně podobné tomu, co známe z filmů, bydlel jsem v jedné z nejtvrdších ulic v Liverpoolu, za zády mi tam zabili kamaráda, létali nám helikoptéry nad hlavami, celkem pravidelně. Nic ke chlubení, ale proto se snažím teď fungovat po návratu z vězení jinak, najet na novou životní etapu.




 

Takže ses zklidnil?

Co se týče toho, co se stalo, tak ano, řeším situace jinak, ale zklidnil. Jak se to vezme. Já se narodil v roce 1992 v Česku ve městě, kde jsem byl jediný tmavý. Takže jsem zažil hodně nepříjemných okamžiků, prošel jsem si věcmi, které jsem třeba řešil špatně, ale často jsem ani neměl na výběr. Když jsi na základní škole, na prvním stupni, tak je těžké mít respekt okolí, když máš jinou barvu pleti. Musel jsem se k tomu nějak stavět. A to, co se mi dělo později, kdy jsem za to pykal, tak si teď zpětně myslím, že byly následky dění, které jsem zažil jako sedmi, osmiletý kluk. Já totiž jako malý kluk byl fakt hodně malý, hodně, ale pak někdy ve dvanácti jsem hrozně narostl, najednou jsem měl 85 kilo, dělal jsem atletiku, chodil jsem boxovat, byl jsem velký kluk, vypadal jako dospělý chlap a dle toho se také cítil. Každopádně dneska to vše beru jako ponaučení. Asi bych měl zároveň říct, že před podmínkou a jejím porušením a ani poté jsem neudělal nic, co bych měl v trestním rejstříku.

Zmínil jsi jinou barvu pleti. Odkud jsou tví rodiče?

Mamka je Češka a táta pochází z Angoly.

Jak se rodiče seznámili?

Jejich příběh úplně neznám, táta tady studoval, ostatně na Moravě bylo hodně vysokoškoláků z Afriky, navíc hrál rok fotbal v Olomouci, a tak se asi potkali, nevím, nikdy jsem se na to rodičů ani neptal. (usmívá se) Vydrželo jim to pár let, rozešli se, když mi bylo myslím sedm, od jedenácti mám nevlastního otce.

Tvůj biologický otec už navíc nežije, že?

Bohužel. Ono, když se člověk podívá na časovou osu, tak se tak trochu sešlo. Nejdříve naší partě z atletiky umřel kamarád, vrstevník, na rakovinu. Pak jeden průšvih, smrt babičky krátce před závody, poté úmrtí dědy, druhý průšvih a následně přišla v roce 2013 zpráva z Angoly, kam se otec pár let předtím vrátil, že se měl smrtelnou nehodu, když se na motorce srazil s autobusem. Nebylo to úplně ideální období.




 

Aby těch témat nebylo málo: na IAF 5 budeš v Plzni bojovat s Filipem Grznárem, který má hodně kontroverzní pověst, nevyhnuly se mu ani rasistické projevy. Vnímáš to? Je to pro tebe nějaká motivace pro vzájemný duel?

Nic takového vlastně ani nevím. Co vím, je ale to, že jsme si pár měsíců zpět poslali s Filipem hlasovky, ve kterých mi některé věci vysvětluje, kde mi říká, že rozhodně není žádný rasista. Pak jsme se potkali na staredownu, kde mě přišel pozdravit a chvíli jsme si povídali. V mých očích je to tak, že jeho chování je marketing, protože tváří v tvář nepůsobil jako primitiv, idiot, prostě si myslím, že to dělá kvůli tomu, aby na sebe upozornil, zaujal, měl pozornost. Ke mně se celou dobu chová slušně, když jsme odcházeli z natáčení, tak mi na rozloučenou řekl, že se těší na zápas, ať na sebe dávám pozor, ať se nezraním. Mně nic neudělal. To, že někde něco řekl, já neřeším. I ten zmíněný článek, který někde na sítích po oznámení našeho zápasu vytáhli, mi museli poslat kamarádi. Tyhle věci jdou mimo mě. Vlastně ano, viděl jsem vaše video po zápase s Jaroslavem Olláhem, kde říká, že je rasista, ale Járu vnímá jako sportovce. Podle mě to dělá cíleně, aby na sebe upozornil, nemyslím si, že to myslí vážně, že takový opravdu je. A i kdyby rasista byl, tak já to mám nastavené tak, že jdeme proti sobě v kleci, v MMA, je to sport. Chci vyhrát, to je můj cíl, nic víc neřeším.

Mimochodem, čím se živíš?

Poté, co jsem se vrátil z vězení, tak jsem dělal na recepci v jedné posilovně, ale jelikož to nešlo příliš skloubit s vlastním tréninkem, tak jsem toho nechal a věnuji se naplno MMA. Věřím, že by mě to mohlo jednou živit. Nyní mi ale vydělává natáčení.

Jsi herec?

Ano, reklamy i filmy.




 

Například?

Je toho více. Z těch větších jsou nejčerstvější dva, loni v létě jsem točil film The Gray Man (americká premiéra je naplánovaná na 15. července) s Ryanem Goslingem, na přelomu roku pak Extraction 2 s Chrisem Hemsworthem (v Česku se asi nejvíce proslavil rolí Thora z Avengers), z reklamních spotů je nejčerstvější ten pro Apple.

FREDERICO KOMUENHO

Datum narození: 5. března 1992

Výška: 182 cm

Váha: 93 kg

Trenér/gym: RPG Gym

MMA bilance: 0-0-0

Další úspěchy: několik medailí ze žákovských a dorosteneckých atletických šampionátů ve vrhu koulí, hodu kladivem i diskem, účastník dorostenecké evropské ligy družstev (opět vrh koulí a hod diskem).

Zajímavost: nástupovou hudbu mu složil kamarád, který mu jej na IAF 5 doprovodí do klece.






Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *