Kotalík vysvětluje, jak je to ve vězení se stravou a suplementy

Michal Kotalík




Naposledy jsme ho viděli v boji v polovině roku 2018, kdy na Štvanici via TKO prohrál s Martinem Šolcem. Poté se po něm “slehla zem” a kolovaly jen informace, že je Michal Kotalík, kterého mnozí znají i z reality show OKTAGON Výzva, ve výkonu trestu. Letos k Vánocům však Michal dostal ten nejlepší možný dárek. Byl totiž po letech propuštěn a nyní hlásí návrat na scénu. Navíc souhlasil, že bude fanouškům sloužit jako prostředník, který je seznámí s tím, jak to vlastně ve výkonu trestu chodí. V předchozím článku (ZDE) jsme probrali, jak je to ve výkonu trestu se cvičením, tréninkem a posilováním a nyní se podíváme na stravu a možnosti suplementace.




Od 18+ obsahu do klece! Proč jde Silvia Dellai do boje?

“Tady si myslím, že nikoho nepřekvapím, když řeknu, že to nestojí za nic. To se obecně ví, ať už to znáte z filmů, vyprávění ,nebo vám to dojde z logiky věci.

Jídlo se dostává 3x denně. Snídaně, oběd, večeře. Faktem však je, že porce jsou opravdu nedostačující a člověk má prostě hlad. Ve vězení většina lidí zažívá prakticky permanentní hlad. At už větší nebo menší. Hlad tam prostě je. A to není takový ten hlad, který dostanete v 11 večer doma u televize. Ale hlad, po kterém jste vděční za tvrdý chleba a když najdete ještě krabičku margarínu, tak jste až v euforii.

Vím třeba, že vězni jsou schopní se pohádat, nebo i poprat kvůli krajíci chleba. To si bohužel nedělám srandu. Jak má vězně vystavování hladu napravit, to nevím. To mi zatím uniká tenhle systém. Taky je asi dobré podotknout že vězen jí buď z plastového tabletu, kde má takové ty přihrádky, kde tady má knedlík, tady maso, tady omáčku. To bylo třeba v Jiřicích. A v Heřmanicích se jí z 50 let starých hliníkových odporných ešusů, které tomu gastro-zážitku fakt nepomůžou. Shodně se všude jí hliníkovou lžicí.




Pak bych ještě zmínil samotnou kvalitu potravin

Vlastně se jedná o to nejlevnější, co se dá koupit. Většinou se jedná o polotovary a tak dále, nebo produkty těsně před vypršením data spotřeby, což je někdy docela mazec. Pamatuju si, že jsme nezřídka kdy dostávali třeba jogurt a po rozdělaní na nás vykoukla krásná plíseň. Někdo celý jogurt vyhodil ,někdo dal pryč jen tu plíseň a snědl to a někdo se s odstraněním plísně ani neobtěžoval. To je bohužel pravda. Zkažené bylo tu a tam i maso, pokud bylo. Opravdu to smrdělo. A opět, někdo ho vyhodil, někdo si s tím hlavu nelámal a snědl to i tak.

A s čím se vězen setkává nejvíc

Nejčastější potraviny, co dostanete pokud jste ve vězení, je již proslulý chleba a třeba nějaký salám nebo párek. Pak těstoviny, rýže, čínská polívka nebo paštika a nějaký kousek masa. Ale když říkám kousek, myslím tím opravdu kousek. Žádný flák masa si opravdu nepředstavujte. Velikostně bych to kolikrát přirovnal velikosti krabičky sirek například.

Vždy mě dostane, jak si obyčejný člověk přečte, že ve vězení mají vězni na oběd znojemskou pečeni s houskovým knedlíkem například a myslí si bůh ví, jak jim tam nevaří a jaký to je luxus. Napsaný to tam sice je, to jo, ale pak dostanete kousíček hnusně prorostlého a vydechlého masa s třemi okoralými knedlíky a hnusnou vodovou omáčkou. To už však obyčejný člověk nevidí. Ono celkově názor většiny lidí je takový, že by vězni neměli jíst vůbec. Ale zlobit se za to na ně nemůžu, chápu je. Každopádně tohle je jeden z milných názorů, co společnost na vězně má. Že si jedí jako králové. Jsem si ale jistý, že většinu těch jídel by oni nikdy nejedli, pakliže by neměli jinou možnost.




Taky se mě hodně lidí ptá na to, jestli můžeme nějak ovlivnit, jaké jídlo tam dostaneme

Ne, to se nedá. Nabídka jídel je pevně daná a pokud něco nejíš, tak to prostě znamená, že budeš mít hlad. Jediné, co se dá tak nějak považovat za ovlivnění změny od standartní nabídky, je, pokud budete třeba vegetarián nebo třeba diabetik, popřípadě vám určí doktor jinou dietu, to pak ano.

Lidi si taky často myslí, že se vězni dá jídlo do vězení poslat. Pokud vím, tak tuhle možnost měl jeden jediný vězen a to byl mistr Kájínek. Tomu nosili lidi na bránu věznice třeba pizzu a oni mu jí dali. Pro mě nepochopitelné, ale prý to tak opravdu bylo. Každopádně ne, nikdo vám nemůžu do věznice nic donést nebo poslat. Tedy, co se jídla týče.

Výjimka je jednou za půl roku 5 kilový balík, takzvaný nárokový balík. Tam můžou být balené potraviny, třeba šiška salámu a tak. Nejčastěji však převládnou sladkosti, které se nedají koupit v kantýně. Popřípadě hygiena, která je důležitější. Ruku na srdce, 5 Kg je opravdu málo, je to hned zaplněné. Nechápu, proč není umožněno třeba 10 nebo i 15 Kg. Však o nic nejde. Ale asi zase nějaká forma jejich výchovy, která mi zatím taky ještě pořád nedošla. Celkově naše vězenství je plné nesmyslů, paradoxů a failů. To už je však asi na samostatný článek.




Zmínil jsem se o kantýně. Každá věznice má kantýnu. Je to takový obchůdek, kde si můžete nakoupit věci navíc. Jako je třeba nějaký omezený sortiment hygieny a jídla. Nejčastěji se tam však kupují cigarety, tabáky, kávu a sladkosti. Ale jak říkám, sortiment je opravdu omezený a je to vybavené jako nějaká chudší večerka a cena je oproti tomu, jak je to v reálném životě, třeba o 60 % vyšší. Aby z toho věznice a provozovatel kantýny měl peníze, logicky.

Jsou si totiž dobře vědomí, že mukl nemůže jít jinam a pokud něco chce, tak si to koupit musí, jinak má smůlu, takže si s cenou můžou dělat prakticky, co chtějí. Samozřejmě, aby jste mohli do kantýny, musíte mít na účtu peníze. Ty vám můžou poslat z venku a nebo musíte chodit do práce. Takže do kantýny většinou chodí vězni, co jsou svým způsobem VIP. Je větší část vězňů, co si kantýnu dovolit nemůžou a jsou závislí zcela na třech jídlech, které dostanou, popřípadě na jejich šikovnosti obchodu.

Tím se dostávám asi k závěru

Mezi vězni samozřejmě funguje směnování, je to obchod na bázi jako byl v době kamenné. Uvedu příklad. Jeden vězen nejí třeba salám, tak ho dává druhému, který nejí třeba jogurt a mezi sebou si to vymění. Pak se taky stává. že nemajetný vězeň za jídlo jinému pomáhá. Například mu uklízí cimru, nebo za něj dělá rajony a za to je mu zaplaceno a to třeba formou, že dostane jídlo nebo častěji cigára, či tabák. Taky jsou samozřejmě vězni, kteří těm slabším to jídlo prostě berou pod násilím. Ty já osobně nesnášel. Není to sice moc časté, ale jsou takoví a děje se to.




Tady se dostanu k závěru a to jsou suplementy

Bohužel a podle mě protiprávně je vězňům zakazováno pořizovat si například protein nebo vitamíny. Opravdu nechápu a nikdy nepochopím proč. Mají na to peníze a i tak je jim to zakázáno. Je to legální produkt, který prokazatelně podporuje zdraví a obzvlášť v místě, kde je absolutní nedostatek bílkovin, minerálů a vitamínu, by měl mít myslím svoje místo.

Jak jsem to tam měl já osobně? V určitém období jsem měl tu výhodu, že skrze profesionální kariéru jsem měl možnost si nechat posílat suplementy oficiálně + mi je nosili sami dozorci, kteří mi fandili. Takže já jsem je měl. Ale potom jsem odjel do Heřmanic, což znamenalo, že už jsem nebyl domácí a tahle velká výhoda už nebyla možná. Takže poslední 2 a půl roku jsem byl bez jakéhokoliv vitamínu nebo proteinu. To byla taky první zastávka na svobodě. Lékárna a obchod se suplementy a už si je dopřávám a upřímně si toho hodně vážím. Není to žádná samozřejmost, což si člověk uvědomí až když všechno ztratí.

Další téma na které jsem narazil by mohli být spoluvězni a lidi, které v base můžete potkat, popřípadě na co si dát pozor. Můžu předeslat, že velká část vězňů jsou fakt šmejdi… O tom tedy příště. Držte se, ahoj,” popsal Michal Kotalík další obsáhlé téma, na které v blízké době zase naváže.




Rozhovor s Michalem po propuštění z výkonu trestu

Posledních několik let jsme o tobě v podstatě neslyšeli. Kolovaly jen informace o tom, že jsi ve výkonu trestu. Jak to celé bylo a jak dlouhý trest jsi nakonec odseděl?

Je to tak, bohužel jsem se dostal do vězení. To se obecně ví a informace jsem o sobě vydal jen opravdu vzácně. Mělo to svoje důvody. Nakonec jsem si odpykal přes tři roky s tím, že mi něco odpustili za dobré chování. To, jak to bylo celé, je asi na delší vyprávění, ale věřím že se o tom někdy rozvyprávím. Zatím si však nemyslím že je to na místě. Sám si musím pár věcí srovnat.

Je jasné, že ve výkonu trestu je možnost tréninku značně ztížená. Jak ses udržoval ve formě a měl jsi prostor na nějaký základní trénink?

Podmínky jsou složitější, ale to se dělí basa od basy. Někde to jde líp, někde hůř. Já měl relativní štěstí, protože mi věznice umožnila lepší podmínky, než je standardně možné. Ale je jasné, že to je i tak nedostačující. Na druhou stranu, vzhledem k místu, kde jsem byl, si asi stěžovat nemůžu. Někde ve věznici je dokonce zakázáno i jen klikovat pod hrozbou trestu. Bere se to jako příprava na útěk. To je myslím od dob Kájínka. Naštěstí jsem se s tím osobně nesetkal.




Jak tě vlastně vnímali ostatní odsouzení? Byl jsi s ohledem na to, že jsi známější osoba a máš zkušenosti s bojovými sporty, separován od zbytku, aby nedošlo k ohrožení tebe nebo naopak ostatních?

Mělo to svá pro a proti, jak u spolu-vězňů, tak u dozorců a obecně personálu věznice. Že jsem nějakým způsobem známější a mám tyhle zkušenosti, bylo vlastně nejvíc znát na tom, že mi byly umožněny ty lepší podmínky pro trénink. Na druhou stranu, pokud by mě někdo napadl a já ho zbil, tak to jde automaticky za mnou, protože ta chodící zbraň jsem já. Takže mi bylo řečeno, že se mám nechat prostě radši zmlátit. Což je na palici, ale naštěstí jsem něco podobného nemusel řešit. Většinou, pokud byl konflikt, tak skončil u slov. Do otevřené bitky nikdo nešel, navíc jsem se opravdu snažil tomuhle vyhýbat a jsem rád že se mi to i povedlo. Nijak separovaný jsem však nebyl.

Měl jsi možnost nějak sledovat dění v MMA světě? Za poslední roky se totho přeci jen hlavně na domácí scéně hodně změnilo.

Svět MMA jsem moc nesledoval, protože mě to dost frustrovalo a mrzelo. Hlavně na začátku. Měl jsem informace třeba o tom, jak dopadl Michal Martínek nebo Miloš Petrášek a další naši kluci, protože mi na nich záleží, ale že bych se nějak víc pídil, to zase ne. Až když se mi blížilo možné propuštění, tak jsem se začal zajímat víc. Kdyby to vyšlo, tak abych nebyl úplně mimo. A je pravda, že se toho změnilo dost, uznávám.




Jako máš teď vlastně plány? Chceš se vrátit do boje a navázat na předchozí kariéru?

To je dobrá otázka. Jsem doma v podstatě v řádu desítek hodin a teprve se rozhlížím. Vím zatím jistě, že chci zůstat u Andrého Reinderse. Navázat na předchozí kariéru určitě chci, ale už to chci dělat jinak a líp. Člověk tam má dost času přemýšlet a je pravda, že jsem řadu věcí nedělal dobře a stejně tak řada věcí vůči mně nebyla dobře. A to se musí změnit, to musí být jinak. Mám zatím v hlavě vrátit se do OKTAGONu, protože jsem tam byl od prvního turnaje a mám k němu blízko. Nicméně jsem si všiml i nového RFA, které je zatím velkou neznámou. Tak jako tak chci co nejdřív do kvalitního tréninku a ideálně co nejdřív do zápasu. To ale záleží až jak svolí André.

S kým jsi během výkonu trestu nejvíce udržoval kontakt a kdo tě nejvíce podporoval?

Tak lidí bylo víc a vlastně je nemůžu snad ani všechny vyjmenovat, minimálně zatím, ale určitě je to moje máma, která byla fakt strašně dobrá a silná. Klobouk dolů před ní. Dál to byla moje advokátka Mgr. Zuzana Zádrapová, která prakticky může za to, že jsem dneska venku. Pak kamarád Zdeněk Malíř, který se chudák naučil kvůli mně psát dopisy a další a další, o kterých se zmíním někdy příště.

Každopádně jim všem moc děkuju. Z těch z prostředí MMA to byl hlavně André, který se dokonce rozhoupal napsat dopis, což respekt. Pak taky Karlos, který komunikoval skrze mámu převážně. Ondra Novotný se taky zajímal. Těšilo mě, že na mě svět MMA nezapomněl. Taky mi dělalo radost, když jsem se dozvěděl, že se na mě třeba fanoušci pořád ptají v MMA letem světem a podobně. Je to maličkost, ale tam v té díře to strašně zvedne náladu a zároveň je to i zavazující.

Jaké to je najednou, ještě navíc o Vánoce, přijít do v podstatě jiného světa?

Přišel jsem domů vlastně přímo na Vánoce, takže to docela slušně vyšlo. Je to až neuvěřitelné. Ale je pravda, že mi to přijde zvláštní… Všechno je moc rychlé, velké a hlasité. Dneska jsem byl poprvé v posilovně a ten velký prostor a tolik lidí na mě dokonce zapůsobilo tak ,že jsem musel odejít na chvilku. Ale to je prý normální po takové době. Je to zatím tak, že jsem ze všeho vykulený a užívám si maličkosti. Třeba vana nebo velká postel. Takové ty radosti všedního dne, které začnete oceňovat až tam.






Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *