Kotalík vysvětluje, jak je to ve vězení s posilováním a tréninkem

Michal Kotalík




Naposledy jsme ho viděli v boji v polovině roku 2018, kdy na Štvanici via TKO prohrál s Martinem Šolcem. Poté se po něm “slehla zem” a kolovaly jen informace, že je Michal Kotalík, kterého mnozí znají i z reality show OKTAGON Výzva, ve výkonu trestu. Letos k Vánocům však Michal dostal ten nejlepší možný dárek. Byl totiž po letech propuštěn a nyní hlásí návrat na scénu. Navíc souhlasil, že bude fanouškům sloužit jako prostředník, který je seznámí s tím, jak to vlastně ve výkonu trestu chodí. Jako první se tedy zaměřil na téma cvičení, posilování a tréninku v prostorách věznice.




Hned za mega hvězdou! Jiří Procházka se dočkal další velké UFC pocty

“Myslím, že je dobře známo i lidem, kteří nemají s vězením nic společného, že cvičení je jedna z věcí, kterým se tam snaží vězen věnovat. Samozřejmě i mimo jiné aktivity. Ale zaměřme se teda na to cvičení. Už jsem předesílal, že někde se cvičit nesmí vůbec a bere se to jako příprava na útěk a údajně to je právě kvůli útěku mistra Kájínka. Ale sám jsem se s tím nikdy nesetkal a myslím že se jedná spíše o raritu. Ale určitě to někde je, bohužel.

Takže k tomu cvičení tam, kde to tedy jde. Záleží hlavně na vybavení věznice a to nemyslím přímo z hlediska klasických činek, i když k tomu se taky dostaneme. Mluvím o věcech jako jsou židličky, násady od smetáků, alternativa hrazdy a tak dál. Samozřejmě pořád má velké zastoupení v tréninku vězně jejich vlastní tělo. Takže klasické kliky, sedlehy ,shyby, angličany, dřepy a další cviky, které se dají dělat v podstatě kdekoliv.




Pokud jde však o cvičení se zátěží, tak jak jsem řekl, nejvíc se cvičí právě s kovovými židličkami, které se s trochou síly dají zaklesnout do sebe a určitý množství cviků se s tím odcvičit dá. Biceps a ramena například. Já jsem tomu však moc nefandil, protože to prokazatelně ničí ramena a klouby obecně. Jenže bohužel nebylo zbytí. Ale já jsem se víc soustředil na cvičení s vlastním tělem, popřípadě cvičení s ručníkem se spoluvězněm. To mi vyhovovalo víc.

Ono celkově vězni jsou vynalézaví, musí být, pokud něco chtějí. Například se dá rozložit postel a poskládat tak, že vám vznikne provizorní bench, nebo tlaky na ramena, popřípadě bicepsová činka a další věci. To jsem sám hodně čuměl a musel to obdivovat. Celkově vězni jsou hrozně šikovní a vynalézaví, ale zase bych tu nerad něco prozradil a někomu tím zavařil. Jsou to však kluci šikovní.

Taky je pravda, že věznice, i když ne všechny, mají posilovny. Ale nepředstavujte si tady žádné moderní fitko. Jedná se o třeba dvě lavice, jeden kladko-stroj, omezenou sadu velkých a malých činek a tím to většinou končí. Nicméně mi věřte, že to stačí a bude vám to připadat  jako to nejvíc vymazlené fitko. Celkově se vám zpřehází priority, takže budete vděční i za tohle.




Například Jiřice mají na každém oddíle takovou posilovnu, kterou jsem vám teď popsal. Malá místnost s tímhle vybavením. Za mě osobně od věznice vynikající tah dát vězňům možnost cvičit. Věřte mi, že si toho váží a snaží se svoje chování zlepšit natolik, aby mohli tuhle místnost s činkami navštěvovat. Motivuje je to.

Jak jsem to měl já osobně? Skrze relativní známost a hlavně prokazatelnou profi kariéru mi bylo umožněno cvičit v posilovnách od začátku a v podstatě bez omezení. A to jak v Jiřicích, tak v Heřmanicích Ostravě. Byl jsem za to hodně rád, i když ke konci trestu už to pro mě taky nebylo úplně ono, protože jsem začal dělat trochu vylomeniny a samozřejmě první trest pro mě byl ten, že mi sebrali posilovnu, takže jsem skončil u již zmiňované rozložené postele. Ale vesměs jsem ke konci svého pobytu cvičil spíš takovou sadu cviků, ke které se dostaneme snad jindy a stínoval jsem, takže mi to zase tolik nevadilo.

Ještě bych něco řekl o Heřmanicích. Tam nebyla posilovna na každém oddíle jako třeba v Jiřicích, ale byla tam jedna větší a dostal se tam opravdu jen VIP vezeň a třeba jen jednou týdně, to už bylo něco. Můj názor ale je, že ta motivace dostat se jednou týdně na cca 40 minut do posilovny, i když uznávám kvalitně zařízený, pro vězně není nějak moc zajímavá a trochu mě to mrzí. Myslím, že by se na to mělo dbát víc a je to taková moje rada pro věznice. Nechte vězně raději cvičit, než je nechat vymýšlet píčoviny a postavte jim to tak, aby museli dosáhnout nějakých výsledků a pak to získají a uvidíte, že si toho budou vážit. I když třeba ne všichni, ale většina. Je obecně známo, že člověk, který se nudí, bohužel ty pičoviny vymýšlí.




Každopádně všichni víme, že ke cvičení patří nějakým způsobem i strava a tím bych navázal na příští povídání o base, kdy bych vám rád zase něco přiblížil o jídle ve vězení, možnosti suplementace a o tom jak jsem to tam měl, dělal a vnímal já. Tady můžu předeslat, že to celé vnímám jako obrovský průser,” vysvětlil pro MMA Shorties Michal Kotalík, který hned naznačil další téma, které ve své sérii rozebere, kterým je strava a suplementace.

Rozhovor s Michalem po propuštění z výkonu trestu

Posledních několik let jsme o tobě v podstatě neslyšeli. Kolovaly jen informace o tom, že jsi ve výkonu trestu. Jak to celé bylo a jak dlouhý trest jsi nakonec odseděl?

Je to tak, bohužel jsem se dostal do vězení. To se obecně ví a informace jsem o sobě vydal jen opravdu vzácně. Mělo to svoje důvody. Nakonec jsem si odpykal přes tři roky s tím, že mi něco odpustili za dobré chování. To, jak to bylo celé, je asi na delší vyprávění, ale věřím že se o tom někdy rozvyprávím. Zatím si však nemyslím že je to na místě. Sám si musím pár věcí srovnat.

Je jasné, že ve výkonu trestu je možnost tréninku značně ztížená. Jak ses udržoval ve formě a měl jsi prostor na nějaký základní trénink?

Podmínky jsou složitější, ale to se dělí basa od basy. Někde to jde líp, někde hůř. Já měl relativní štěstí, protože mi věznice umožnila lepší podmínky, než je standardně možné. Ale je jasné, že to je i tak nedostačující. Na druhou stranu, vzhledem k místu, kde jsem byl, si asi stěžovat nemůžu. Někde ve věznici je dokonce zakázáno i jen klikovat pod hrozbou trestu. Bere se to jako příprava na útěk. To je myslím od dob Kájínka. Naštěstí jsem se s tím osobně nesetkal.




Jak tě vlastně vnímali ostatní odsouzení? Byl jsi s ohledem na to, že jsi známější osoba a máš zkušenosti s bojovými sporty, separován od zbytku, aby nedošlo k ohrožení tebe nebo naopak ostatních?

Mělo to svá pro a proti, jak u spolu-vězňů, tak u dozorců a obecně personálu věznice. Že jsem nějakým způsobem známější a mám tyhle zkušenosti, bylo vlastně nejvíc znát na tom, že mi byly umožněny ty lepší podmínky pro trénink. Na druhou stranu, pokud by mě někdo napadl a já ho zbil, tak to jde automaticky za mnou, protože ta chodící zbraň jsem já. Takže mi bylo řečeno, že se mám nechat prostě radši zmlátit. Což je na palici, ale naštěstí jsem něco podobného nemusel řešit. Většinou, pokud byl konflikt, tak skončil u slov. Do otevřené bitky nikdo nešel, navíc jsem se opravdu snažil tomuhle vyhýbat a jsem rád že se mi to i povedlo. Nijak separovaný jsem však nebyl.

Měl jsi možnost nějak sledovat dění v MMA světě? Za poslední roky se totho přeci jen hlavně na domácí scéně hodně změnilo.

Svět MMA jsem moc nesledoval, protože mě to dost frustrovalo a mrzelo. Hlavně na začátku. Měl jsem informace třeba o tom, jak dopadl Michal Martínek nebo Miloš Petrášek a další naši kluci, protože mi na nich záleží, ale že bych se nějak víc pídil, to zase ne. Až když se mi blížilo možné propuštění, tak jsem se začal zajímat víc. Kdyby to vyšlo, tak abych nebyl úplně mimo. A je pravda, že se toho změnilo dost, uznávám.




Jako máš teď vlastně plány? Chceš se vrátit do boje a navázat na předchozí kariéru?

To je dobrá otázka. Jsem doma v podstatě v řádu desítek hodin a teprve se rozhlížím. Vím zatím jistě, že chci zůstat u Andrého Reinderse. Navázat na předchozí kariéru určitě chci, ale už to chci dělat jinak a líp. Člověk tam má dost času přemýšlet a je pravda, že jsem řadu věcí nedělal dobře a stejně tak řada věcí vůči mně nebyla dobře. A to se musí změnit, to musí být jinak. Mám zatím v hlavě vrátit se do OKTAGONu, protože jsem tam byl od prvního turnaje a mám k němu blízko. Nicméně jsem si všiml i nového RFA, které je zatím velkou neznámou. Tak jako tak chci co nejdřív do kvalitního tréninku a ideálně co nejdřív do zápasu. To ale záleží až jak svolí André.

S kým jsi během výkonu trestu nejvíce udržoval kontakt a kdo tě nejvíce podporoval?

Tak lidí bylo víc a vlastně je nemůžu snad ani všechny vyjmenovat, minimálně zatím, ale určitě je to moje máma, která byla fakt strašně dobrá a silná. Klobouk dolů před ní. Dál to byla moje advokátka Mgr. Zuzana Zádrapová, která prakticky může za to, že jsem dneska venku. Pak kamarád Zdeněk Malíř, který se chudák naučil kvůli mně psát dopisy a další a další, o kterých se zmíním někdy příště.

Každopádně jim všem moc děkuju. Z těch z prostředí MMA to byl hlavně André, který se dokonce rozhoupal napsat dopis, což respekt. Pak taky Karlos, který komunikoval skrze mámu převážně. Ondra Novotný se taky zajímal. Těšilo mě, že na mě svět MMA nezapomněl. Taky mi dělalo radost, když jsem se dozvěděl, že se na mě třeba fanoušci pořád ptají v MMA letem světem a podobně. Je to maličkost, ale tam v té díře to strašně zvedne náladu a zároveň je to i zavazující.

Jaké to je najednou, ještě navíc o Vánoce, přijít do v podstatě jiného světa?

Přišel jsem domů vlastně přímo na Vánoce, takže to docela slušně vyšlo. Je to až neuvěřitelné. Ale je pravda, že mi to přijde zvláštní… Všechno je moc rychlé, velké a hlasité. Dneska jsem byl poprvé v posilovně a ten velký prostor a tolik lidí na mě dokonce zapůsobilo tak ,že jsem musel odejít na chvilku. Ale to je prý normální po takové době. Je to zatím tak, že jsem ze všeho vykulený a užívám si maličkosti. Třeba vana nebo velká postel. Takové ty radosti všedního dne, které začnete oceňovat až tam.






Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *