Václav Holota: Talent, který s kamarády trénoval podle YouTube

Už 30.12. nás čeká turnaj OKTAGON 20, který bude poslední letošní akcí organizace OKTAGON MMA. Krom titulové bitvy a dalších atraktivních duelů se dočkáme i souboje Václav Holota vs Christian Jungwirth. Právě Holotovi, který zatím nepoznal přemožitele a naopak nasbíral 4 výhry v řadě, se předpovídá velká budoucnost. Využili jsme tedy našeho analytika Honzu, aby talentovaného borce vyzpovídal.

Vašek Mikulášek reagoval na své chování po zápase s Vémolou

Jaké máš v životě vzory?

Mezi moje sportovní vzory patří rozhodně GSP. Ať už zápasovým stylem, nebo chováním. To je moje srdcovka, měl jsem doma plakát a denně jsem na něj koukal. Tou dobou by mě ani nenapadlo, že budu někdy takhle zápasit. Dál bych zmínil i třeba Andersona Silvu, toho jsem měl v počátku hodně rád. Hlavně tím, jak byl netradiční.

Ale zajímavý je, že mám jeden vzor mimo sport. Největší životní vzor je pro mě můj nevlastní táta. Ať už v práci, nebo normálním životě. Chová se jako chlap. Asi by nikdo nečekal nevlastního, ale je to tak.

GSP se v průběhu kariéry změnil z karatisty na dominantního wrestlera. Mění se napříč lety i tvůj styl?

Myslím si, že se úplně měním každý půlrok. Vždycky se začnu ubírat jiným směrem, než bych předpokládal. Koncept boje, ale moc neměním. Styl boje zůstává víceméně stejný, jen ho rozvíjím a přidávám nové a nové věci. Chci mít ve všech aspektech boje více variant a myslet 2 3 kroky dopředu. Před dvěma lety by mě ani nenapadlo, že nad tím budu takhle moc přemýšlet.

A vidíš se teda spíš jako strikera, nebo grapplera?

Komunita mě bere jako strikera a i po tom posledním zápase mou zem hodně podceňují, co jsem tak koukal na komentáře. Takže asi musím pořád dokazovat lidem, že mám ten grappling kvalitní. Připadám si jako komplexní bojovník.

Jak se vypořádáváš s předzápasovou nervozitou? Pociťuješ jí hodně?

Čím je zápas blíž, tím víc nad tím přemýšlím. Nemůžu říct, že bych byl nervózní. Říkám tomu čekání na smrt. Čeká se totiž na bod zlomu, který mi může ovlivnit život. Pozitivně, nebo negativně. Čím víc se zápas blíží, tím víc pro mě přestanou mít ty dny smysl, jen samé čekání.

Ale jakmile slyším nástupovku, všechno se mění. Začnu žít teď a tady. Ještě při rozcvičování pociťuju všechen ten tlak. Necítím nervozitu, cítím tlak.

Ty jsi napříč kariérou vystřídal několik týmů. Je pravda, že jsi zpočátku zápasil bez trenéra?

Já mám základ v sebeobraně. Párkrát jsem si vždycky zašel na lekce boxu, kickboxu, případně jitsu, ale nikdy to nebylo nic vážného. Pak jsem měl období, kdy jsem chtěl strašně moc tahat činky a být velkej.

Po tomhle období jsem se rozhodl, že chci zase začít se zápasením. Začali jsme s kámošem trénovat podle YouTube videí. Když jsem šel do zápasu, koučoval mě kamarád, co nemá absolutně nic společného s bojovými sporty. Od pohledu ajťák. Takže takhle vypadaly moje začátky.

Václav Holota společně se svým “trenérem”

A jak se dařilo?

No vyhrával jsem, naštěstí i před limitem. Pamatuju si moment, kdy mi řekl “Ať to nedojde do přestávky. Já absolutně nevím, co bych ti radil.“

První zápas jsem měl s helmou, my jsme jí ani neuměli pořádně zapnout. Furt mi padala a on mi jí musel v jednom kuse upravovat. Nevěděli jsme nic ani co se pravidel týče. Odkoukávali jsme všechno od okolních trenérů. Dokonce i od Andrého, který tenkrát ani netušil, kdo jsem. Ale měl jsem samé výhry.

Byla to ale velká ztráta času, potřebuju mentora a někoho, kdo by mě přesně vedl. Dobrý zkušenosti, ale značně to zbrzdilo můj rozvoj.

Úvodní foto via IG Václav Holota