Co hledáte?

OKTAGON14 TIPSPORT

Cestou ranhojiče na Double Red Fight Night

Cestou ranhojiče na Double Red Fight Night

V další epizodě rubriky „Cestou ranhojiče“, která má na svědomí Bobesh Vojkůvka z Alpha Cutman Team, se podíváme do zákulisí prosincového turnaje Double Red Fight Night.

Mnozí mi již psali svá očekávání a nároky na vydání tohoto dílu Cesty ranhojiče a to jak z řad fanoušků, tak i z řad insiderů. Možná někoho zklamu, ale napíšu to jako vždy, tedy tak, jak jsem to viděl svýma očima, ne očima kamer, nebo někoho jiného.

Sami jsme měli určitá očekávání, jelikož jsme jeli z jednoho eventu na druhý. Každý fight week je pro nás velmi náročný na cestování, stravování a ubytování. No a o hodinových kolonách před Brnem ani nemluvě.

Start up

Darko a Misho byli na hale jako první a nachystali, co se dalo. Židlí však bylo zoufale málo a šatny byly velmi malé, ale to jsme ještě schopni nějak překonat. 

Galavečer byl velmi těsně načasovaný a to pak vše probíhá dost hekticky. S tím, že doktoři přijeli o skoro půl hodiny později, se všechno muselo posouvat a tejpování začalo zhruba až kolem půl páté a 17:15 začínal první zápas.

Nejsou tedy židle, v šatnách není místo, vzniká skluz a k tomu se místo nahlášených 7 tejpů dělá 17. Začínáme tvrdě improvizovat.

Tejpy a tejpičky

První tejpy večera jsem dělal pro Španělku Tavares. Osobně si tejpy objednala mailem. Když to zvládne cizí holka, pak nechápu, proč to nezvládají někteří Češi a Slováci. Měla hodně malé ruce, takže jsem musel, přes počáteční nespokojenost, upravit velikost z tejpů na tejpičky. Nakonec byla z mé práce přímo nadšená. 

Následoval mladý mostecký talent Tesař. Fajn kluk, nachystaný porazit Farkaše. Později jsem zjistil, že se mu to nepovedlo, ale zápas to byl lítý a skončil na body. Mezitím začal turnaj a Dejva s Darkem čekala už práce u klece. 

Já pokračoval Pugachevem. Tejpování se pro mě proměnilo v malý kurz ruštiny, abychom společně dosáhli vytyčeného cíle. 

Hned po něm si o tejpy řekl vždy klidný a příjemný Roland Čambal. Probrali jsme, kde co se na MMA scéně šustlo. Především však organizaci Cage Fighting, která prý má organizační problémy. Bylo to příjemné posezení a pro mě velká čest, jelikož to byl Rolův poslední fight. Patří mu velké oss! 

Poslední tejpy jsem dělal pro amatérského Mistra světa WAKO Vaška Siváka. Trochu jsme čekal, že to bude namyšlený mladý floutek, ale mýlil jsme se. S Vaškem jsme měli mnoho společného. Oba jsme začínali pod Martinem Vańkou s thaiboxem a jsme oba ze Slezska. Bylo si tak hodně o čem povídat. Už teď se těším na příští shledání.

Muradov

Svého svěřence a kamaráda z Uzbekistánu zde měl i Mach Muradov, který mu osobně tejpy zaplatil. Klobouk dolů.

Velké chvíle

Ke kleci jsem nastoupil až na souboj Pugachev vs Djiroun. Francouz Djiroun si připsal vítězný návrat do XFN. Poté přišel střídat i Misho, který mi šel v tejpování naproti z druhé strany šaten než já. 

Vašek Sivák odpravil soupeře Horvátha na TKO neskutečně tvrdým kolenem na solar. Doporučuju shlédnout.

Sivák

Další velká chvíla se odehrála v duelu Mezhidov proti Simonovi. Osobně vůbec nevím, proč rozhodčí učinil rozhodnutí zápas ukončit, pokračovat, ukončit. Jestli tam byl faul, nebo byl Simon mimo, netuším, ale určitě dostal pár ran zbytečně. A vypadnutí z klece? Já jsem hlavně rád, že jsme společně s Mishom a utíračem klece toho kluka chytili a zatlačili zpět, jinak by se rozsekal ještě o schody do klece.

Lethwei

Lethwei, jako sport, nejsem momentálně schopen uznat. Nebo alespoň ne v našich zeměpisných šířkách, kde se společně snažíme propagovat tvrdé, ale bezpečné MMA. Samotný boj byl však vizuálně velmi zajímavý. Petr Kareš překvapil technikou i svou houževnatostí. Oba zápasníci předvedli mnoho krásných technik. Myslím si, že kdyby to byl zápas dle pravidel FUSION, v malých rukavicích, bylo by to možná sportovně o mnoho přitažlivější jak mně, tak i divákům.

Kareš Krištofič

Odpověď na často kladenou otázku je ne, netejpovali jsme lethwei. Od kvality materiálu, provedení a efektivity se musím osobně odloučit. S Pirátem, který si zlomil na každé ruce alespoň jednu kost, jsme si v šatně řekli, že příště si to nechá tradičně umotat ode mě. Pokud by teda šel zase někdy, v nějaké organizaci, do zápasu bez rukavic.

Předchozí díl z rubriky Cestou ranhojiče můžete najít ZDE.

Foto via BlackArt

Tags:

Mohlo by vás zajímat

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *