MMA Shorties

Co hledáte?

Příběh UFC Praha očima MMA Shorties

Příběh UFC Praha očima MMA Shorties

Share

UFC PRAHA

První spekulace a následné oficiální oznámení turnaje

Že se UFC chystá do Prahy, jsme se od jednoho z našich zdrojů dozvěděli zhruba 2 týdny před oficiálním oznámením. Samozřejmě se k nám dostaly jen základní informace o tom, že se mezi UFC a O2 arénou jedná, a že to tentokrát vypadá velice nadějně, ale i přesto jsme byli neuvěřitelně nadšení. V té době jsme vás o tom samozřejmě nemohli/nechtěli informovat, takže jsme místo toho sbírali další informace, které by nejasnou mozaiku doplnily.

Den před oficiálním oznámením nám bylo potvrzeno, že je vše hotové, a že následující den oznámí TV Nova datum turnaje – 23. února.

Urgentně jsem tedy ještě ten večer zaúkoloval našeho grafika Martina Balouna, který vysekl neuvěřitelnou grafiku, která následující dny kolovala sociálními sítěmi. Zároveň jsme si připravili základní příspěvek, abychom jej mohli ve chvíli, kdy dojde k oznámení, vypustit a být tak mezi prvními, kdo o této epické události informuje. V Den D však někomu z XFN očividně došla trpělivost a místo čekání na oficiální oznámení organizace přišla s vlastním příspěvkem (příspěvek je v tuto chvíli bohužel nedohledatelný), který naznačil nadějná jednání mezi UFC a O2 arénou, o kterých do té doby věděli jen „zainteresovaní“. Neváhali jsme tedy a ve spolupráci se serverem FCN, když už byla informace naznačena, jsme vydali naše příspěvky, na které postupně navázali i kolegové ze Svet MMA a dalších platforem.

Okamžitě se samozřejmě ze strany fanoušků vyrojily spekulace o tom, jak moc reálný příjezd UFC je. Ty však zmizely ve chvíli, kdy TV Nova tuto informaci oficiálně oznámila/potvrdila.

Složení karty

Ve chvíli, kdy o turnaji oficiálně informovalo i UFC, se začalo vášnivě spekulovat o tom, kdo z domácích borců/borkyň by se mohl na akci představit. Padala jména, jako Vémola, Procházka, Pudilová, Végh, Deák, Šormová a mnoho dalších. Jak to nakonec dopadlo však asi všichni víme.

Co se týče šancí, tak největší měl asi Jiří Procházka, který dostal od Rizin „zelenou“ na jeden zápas, což UFC neakceptovalo, nebo David Dvořák, který však nechtěl přejít do vyšší váhové kategorie, kde by se možná utkal s jedním z borců Dodson/Yan. V určitém kontaktu s UFC, nebo manažery, kteří slibovali, že jsou schopni zajistit účast, byl dle dostupných informací také Vémola, Kincl, Deák, Klein a pár dalších.

Akreditace

Hned, jak se k nám dostaly první informace o možném příjezdu UFC, jsme se začali pídit, jak bychom se mohli na turnaj dostat, což se nám, i díky počátečnímu nasměrování od Vojty Wantuloka z FCN, nakonec povedlo. Krom informací, jak na to, jsme se nejprve potřebovali „zaštítit“ webem, který jsem, k mému překvapení, dokázal vyrobit přes víkend. Následně jsme museli projít UFC kontrolou, která nás, k naší radosti, uznala, jako novináře hodné přístupu do jejich systému. Pak už šlo „jen“ o to oficiálně o přístup na turnaj UFC Praha požádat a čekat, zda bude tato žádost schválena, což se stalo až o několik měsíců později, tedy zhruba v druhé polovině ledna.

Fight Week – Veřejný trénink

První akcí na programu před samotným turnajem byl otevřený trénink, který se konal v prostorách OC Galerie Harfa. Tam jsme s Radimem poprvé dostali UFC pásky a byli vpuštěni do prostoru bezprostředně před podiem, který byl vyhrazen pro média, takže jsme vše viděli z první ruky. Trénink, kterého se zúčastnil Lima, Struve, Pudilová, Santos a Blachowicz, trval sice jen něco málo kolem hodiny, ale i tak přítomným fanouškům, kterých dorazilo opravdu hodně, nabídl zajímavou podívanou, která je určitě dobře naladila na následující události.

Fight Week – Uzavřený media day

Následující den, tedy ve čtvrtek, přišel čas na uzavřený media day, který se konal v hotelu Marriott poblíž Masarykova nádraží. Nešlo o klasickou tiskovou konferenci, ale „volnou zábavu“, kdy bylo možné jednotlivé bojovníky individuálně vyzpovídat. My jsme se samozřejmě nejvíce zaměřili na Lucku, která prozradila, jak se cítí, kolik kilo jí zbývá do váhy a další základní informace. Radim pak asistoval šéfredaktorovi časopisu Bojová umění při zpovídání Jana Blachowicze, z čehož máme povedené video, které, hned jak vytvoříme titulky, rádi zveřejníme.

Šéfredaktor časopisu Bojová umění Milan Švec a Jan Blachowicz

Jak už jsem zmiňoval v mnoha příspěvcích, společně s Radimem se nepovažujeme za novináře, i když určité znaky splňujeme, ale spíše za zapálené fanoušky, kteří rádi tvoří a budují společný projekt věnovaný MMA. I přesto, že nás tato činnost neživí a dlouho asi ani živit nebude, protože je to jen koníček, jsem byl na náš styl práce vždy hrdý. Ve volném čase totiž přinášíme každodenní informační servis ze světa MMA a zároveň se stíháme dál rozvíjet a expandovat. Při pohledu na ostatní kolegy na zmíněné akci jsem si však uvědomil, jak moc na sobě ještě budeme muset pracovat. Příkladem může být mladík ze Španělska, který nám pochválil web, a vzápětí vzal kameru, kterou si sám nastavil na stojan, udělal rychlý rozhovor s bývalým šampionem Chrisem Weidmanem a posléze se pustil do další práce.

Je to sice jen jeden příklad z mnoha, protože se kolem nás pohybovalo velké množství profíků, například i ze serveru MMA Junkie, které bylo radost sledovat při práci, ale osobně mi to ukázalo, jaké máme rezervy, a kde bychom se mohli do budoucna zlepšit. Vždy jsem si totiž myslel, že ke spokojenosti bych kolem sebe potřeboval minimálně 4 další Radimy, ale ve skutečnosti se spousta věcí dá zvládnout i v menším týmu, když člověk ví, jak na to.

Krom sbírání informací byl na akci čas i na kochání se místní společností, protože bylo neuvěřitelné se najednou ocitnout mezi lidmi, které člověk běžně vídá jen v televizi nebo v oktagonu, kde svádějí nelítostné bitvy. Já na focení moc nejsem, ale Radim si „ulovil“ fotku s Petrem Yanem nebo třeba zmíněným Weidmanem, který doprovázel svého kolegu Giana Villanteho. I přesto, že Chris dal v průběhu dvou hodin nespočet fotek a rozhovorů, působil až překvapivě mile a pozitivně. To samé by se dalo v podstatě říct o všech bojovnících. Možná už jsou na tyto povinnosti zvyklí, ale přeci jen jsem, vzhledem k tomu, že měli půl den do vážení, očekával „napjatější“ atmosféru, která se však nedostavila. Naopak se všichni usmívali a ani na staredownech nebylo nijak zvlášť dusno.

Třešničkou na dortu pak byl připravený raut, který jsme vzali útokem poté, co bojovníci odešli ladit váhu.

Fight Week – Oficiální/Veřejné vážení + hosté Joanna a Volkan

Poslední, pro bojovníky asi tou vůbec nejdůležitější, před-akcí bylo oficiální vážení, které poměrně rychle odsýpalo, protože všichni zúčastnění to asi chtěli mít rychle za sebou. My jsme samozřejmě napjatě čekali na to, jak Lucka Pudilová zvládne přestup do nižší váhy, protože den předtím prozradila, že si na ráno nechá cca 3 kila. Sice potřebovala ručník a vypadala hodně „vyždímaně“, ale limit nakonec splnila a to bylo hlavní. Krom dvou bojovníků, kteří odevzdali 20% výplat soupeřům, byli všichni bezchybní a za necelou hodinu a půl bylo po všem.

CzechFighters.cz

Následovalo ceremoniální vážení v O2 aréně, kde už byli všichni bojovníci poměrně ve formě, protože měli dostatek času se najíst a napít. Jako doplňkový program byly otázky a odpovědi s bývalou šampionkou Joannou Jedrzejczyk a bijcem Volkanem Oezdemirem. Sice nepadly žádné zásadní informace, ale i tak bylo skvělé sledovat, jak tito bojovníci reagují na dotazy fanoušků, nebo na Libora Boučka, kterého Joanna několikrát vtipně napomenula, ať tolik nemele.

CzechFighters.cz

Součástí veřejného vážení byla i autogramiáda s Joannou a Volkanem, takže jsme původně plánovali, že si necháme podepsat Shorties tričko, ale při pohledu na dlouhou frontu, jsme si to nakonec rozmysleli a vyrazili domů, abychom načerpali sílu na turnaj.

Den D

Ještě večer po vážení nám na mail přistály pokyny, které byly samy o sobě dost zajímavé. Se zákazem natáčení a omezením focení jsme tak nějak počítali, ale součástí pravidel byl i zákaz fandění, protože novinář prý musí zůstat objektivní, což dává smysl, nebo předepsaný dress code (business casual). Připravené Shorties triko, které jsme plánovali skrze televizi poslat do celého světa, tak putovalo zpět do skříně a místo něj došlo na společenské kalhoty a košili.

Radek Cihla

V O2 aréně jsme pak při vstupu dostali přehled zápasů, katalog všech zatím zveřejněných UFC plakátů, který je skvělou památkou, a nakonec i magnetickou kartu se jménem a určeným místem k sezení. Před turnajem jsme si nebyli úplně jistí, kam nás UFC posadí, protože jsme měli informace, že dorazilo poměrně dost zahraničních novinářů, takže jsme se obávali, abychom neskončili v tiskovém středisku mimo plochu a zápasy, na které jsme se tak těšili, nesledovali „jen“ na obrazovkách. Naše obavy se naštěstí nenaplnily. Naopak byla překonána jakákoliv očekávání. Společně s ostatními kolegy jsme totiž nakonec seděli u stolků pár metrů od klece, kde jsme měli k dispozici pracovní plochu i přístup k internetu – naprostý sen!

Co se týče organizace, tak jak už asi bylo nejednou zmíněno, UFC funguje jako skvěle namazaný stroj, kde má každý své místo a roli. Už jen takový detail, že magnetické karty, které jsme měli na krku, jasně vymezovaly, kam člověk může, a kam nesmí. Po aréně totiž byly rozmístěny stanoviště, u kterých se obsluze na obrazovce vždy objevila fotka procházející osoby s informací, zda má do daného místa přístup, či nikoliv. Samozřejmostí bylo občerstvení, které jsme však využili méně, než jsme plánovali, protože jsme většinu času přirozeně trávili u klece sledováním zápasů.

Zmíněná pravidla ohledně fandění a natáčení byla mimochodem přísně vyžadovaná. Ve chvíli, kdy se Radim pokusil natočit část zápasu, okamžitě dostal upozornění, ať to nedělá. Stejně tak kolegové dostali napomenutí po Lucčině bitvě, při které se nikdo z nás neubránil menšímu či většímu fandění.

Celkově celý večer utekl neuvěřitelně rychle, protože pořád bylo, co sledovat, nebo s kým se bavit. Vlastně ani teď, když tenhle román dokončuju, mi plně nedochází, že jsem na vlastní kůži zažil UFC turnaj, a že jsem se ho navíc zúčastnil, jako akreditovaný novinář.

Pokud bych měl za každou cenu najít nějakou chybu, tak by to bylo jedině na české straně. Ať už to byl Libor Bouček, který, navzdory tomu, že je společně s Marešem asi náš nejlepší speaker, se mi se svou afektovanou angličtinou k bojovým sportům nehodí, nebo člověk, který namlouval medailonky bojovníků. Ten si za výrazy „lehčí těžká váha“, „aspiruje na kandidáta roku“, „bývalá šampionka Carmouche“ a další nesmysly, zaslouží místo v tom nejhlubším pekle.

Abych ale skončil pozitivně, tak bych rád touto cestou poděkoval Radimovi a Martinovi, kteří (nejen) poslední dva týdny odvedli pořádný kus práce. Stejně tak patří velké díky i paní Martině Kučerové a jejímu týmu z SPR media, kteří naši činnost zastřešovali a skvěle se o nás po všech ohledech postarali. Zároveň bych rád poděkoval všem kolegům, se kterými jsme se buď nově poznali, nebo naopak prohloubili spolupráci. Lidé, kteří se u nás MMA věnují, jsou skvělá parta, takže jsem rád, že tým Shorties může být částečně její součástí.

Tags:

Mohlo by vás zajímat

3 komentáře

  1. Martin Baloun 26/02/2019

    Byla to pořádná jízda, které ve všech směrech stála za to! 🙂

    Odpovědět
  2. Patrik L. 27/02/2019

    Ahoj, nechci vůbec znít jako klasický český mudrlant, ale mrzí mě na české „novinářské“ scéně několik věcí.
    Třeba to, že když jste se dostali mezi novináře, nevidím zde skoro žádné fotky z celé akce (spíš jen fotky z jiných zdrojů) – touto maličkostí to začíná. Týká se to také případných rozhovorů nebo nějakých článků. Určitě vám to přeji a jen v tom nejlepším slova smyslu tiše závidím, že jste se dostali tak blízko. Nemůžu se však ubránit tomu, že jste si to spíše užívali jako fanoušci bez toho aniž byste přinesli nám, čtenářům, pořádný obsah z akce – články, foto, rozhovory apod. Ale abych vás nehanil – jsem rád za vaši sebereflexi, kdy to v tomto článku vlastně i vysvětlujete (jak to máte nastavené, vidíte své mezery).

    To se však týká také všeobecně informačních článků. Jedná se mnohdy pouze o výtažky z různých zahraničních článků, které mi mnohdy přijdou pouze jen přeložené. Chybí mi nějaká „přidaná hodnota“. Ale abych opět nebyl jen kritik. Tohle je konečně článek, který jsem si velmi rád přečetl, protože se jedná o něco, co je vašim vlastním výtvorem a pěkně se to čte!

    Opakuji, nechci znít jako „hejtr“, jen bych byl rád, kdyby se zde na české scéně objevily kromě jednoho málo známého webu, který rád čtu a určitě mu zde nebudu dělat reklamu, i další, který by přinášel dobré počtení.
    Fandím vám! Hodně zdaru a omlouvám se za kritiku obyčejného řadového jedince, kterému se to dobře kecá. Nic z výše uvedeného není myšleno špatně 🙂 Hodně zdaru MMA Shorties

    Odpovědět
  3. Pavel Bartoš 27/02/2019

    Ahoj,

    děkujeme za zpětnou vazbu. Co se týče fotek, tak většina je z naší produkce. Na druhou stranu nejsme fotografové, takže rádi využijeme fotky například od CzechFighter, kteří jsou zárukou kvality.

    Co se týče obsahu, tak se jmenujeme Shorties, takže nikdo nemůže čekat nějaké dlouhé texty. Hodně fanoušků anglicky neumí, takže děláme překlady. K tomu však děláme vlastní rozhovory a snažíme se sbírat zajímavosti, které předáváme dál. Působíme na webu, FB i IG s tím, že na web nedáváme úplně vše, takže možná zkus zavítat i na sociální profily a dostaneš obsáhlejší servis, který je naší hlavní devizou 🙂

    To vše děláme ve volném čase, což nás samozřejmě značně limituje. Být to naše povolání, tak to asi vypadá jinak. Pořád ale platí, že jsme nejprogresivnější platformou na scéně. Neustále se vyvíjíme a víme, na čem pracovat. Bez času a financí to však nepůjde.

    Odpovědět

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *